Blog založen 26. července 2010


Já a moji andílci

23. srpna 2010 v 15:12 | elis23 |  Zážitník
Tak, abych se vyhnula možným pozdějším nepřesnostem, bych vám chtěla zdělit, že svoje andílky nevidím. Moc ráda bych je viděla, ale asi si budu muset ještě nějaký ten čas počkat.

To, že je nevidím, však neznamená, že bych je nijak neregistrovala. Já je cítím a to celkem fest. Vždycky, když na ně mluvím, cítím pakový těžko popsatelný pocit. Vždycky když nejsem zrovna ve své kůži mě podrží. Jsem jim nesmírně vděčná. Někdy mě dokonce udrží na uzdě (velice obrazně řečeno). Když se naštvu, stačí si uvědomit, že jsou se mnou a začne mi být zase dobře. Jsem jakoby nabytá novou, pozitivní energií.
Když jsem se o jejich existenci dozvěděla, bylo to velice zvláštní. Byla zrovna velká vedra. Byla jsem zrovna u své sestry a se švagrem jsem probírala různé ezoterické jevy. Najednou přišla řeč na andílky. Hltala jsem každé slovo. Někdy uprostřed rozhovoru jsem se začala strašně klepat, měla jsem husinu a slzeli mi oči. Cítila jsem se velice zvláštně. Sestra mi dala deku a přitom se divila, jak mi může být zima :). Ten den jsem je cítila nejvíc. Už nikdy to nebylo a myslím, že ani nebude tak intenzivní. Do té chvíle asi jen čekali až si uvědomím jejich přítomnost :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pauli Pauli | Web | 25. srpna 2010 v 14:52 | Reagovat

Ja svojich anjelov tiež nevidím, ale cítim ich prítomnosť. Cítim takú zvláštnu energiu, je to ako zimomriavky. Vždy mi to zlepší náladu :-)

2 Chantall Chantall | Web | 26. srpna 2010 v 22:14 | Reagovat

presne tak zimoriavky a slzavé očká...no pokiaľ si to nenamýšľam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama